Azeroth 2022


Epilog pro ročník 2022

Stařešina nomádů se rozhlédl po okolí. Důvěrně známé pustiny Silithusu, které už po mnoho let nazýval domovem, nedávno změnila silueta obřího meče, tyčícího se uprostřed planiny. Přihodil několik větví do skomírajícího ohně a sledoval, jak je plameny hladově obejmuly. Vzpomínal na události posledních dní, které narušily poklidný běh života jeho kmene. Mnohému z toho, co nedávno spatřil, nerozuměl,  výrazy ve tvářích cizinců však dávaly odpovědi na nikým nevyřčené otázky.

Vybavoval si strach cizích vojáků v ocelových zbrojích, když poprvé spatřili meč a uvědomili si svou vlastní nepatrnost. Ale také nenasytnost, se kterou sbírali magický azerit - substanci, kvůli které byli tito gharibové ochotní zničit vše, co bylo stařešinovi drahé. A samozřejmě krvelačnost! Kam vstoupí hamižnost s mečem v ruce, tam teče krev!

Byl svědkem prazvláštních rituálů. Třeba toho, který se pokusil provést Bal'gore Znesvětitel, náčelník orků. V očích se mu ten večer zračila pýcha, když odříkával mantry starší než samotná Horda, aby vyrval meč ze spárů země. Nejmocnější z šamanů upínali svou moc a totemy k tomuto cíli. A selhali. Šaman se pousmál: “Na moc Gorribalu, meče z prokletého světa, je jejich nicotná magie k ničemu.”

Nomádské starší děsili lehkovážní elfové! Pro krásu a moc zaprodávali svůj svět i své duše. Všechen jejich azerit pohltila Sluneční studna, a oni se naivně opájeli novou silou.

Nic nepřekonalo krvavou lázeň, kterou rozpoutala Sylvanas. Výraz královny nemrtvých býval většinou bez emocí. Toho dne se jí v očích zrcadlila nenávist, a také potěcha, když její věrní porazili ostatní armády a přeživší rozehnali.

Nejvíce jej však překvapil drobný záblesk naděje v jejích rudých očích, když vyjmula zlatavou rukavici. Toho dne se dlouho modlil k předkům. Tohle je totiž magie, která má moc hýbat celými světy. A takové se obával i on sám.


Prolog 2022 Prolog 2021 Prolog 2020 Prolog 2019 Epilog 2018


Prolog 2021

Oči Silase Darkmoona se rozšířily úžasem, když poznal totožnost nezvaného hosta. Jeho úžas však neměl dlouhého trvání, jelikož ani bájná ochrana jeho ostrova nedokázala zabránit nevyhnutelnému. Jeho tělo se naposledy zachvělo a záře jeho zmijích očí pohasla. Archimondovy ruce se natáhly a pozvedly v sametu zabalený těžký předmět.

„Konečně se setkáváme, ani všechny ty jeho kouzelnické triky dohromady mu nedokázaly pomoci ukrýt tě před našimi zraky - nyní už nic nestojí v cestě k ovládnutí tohohle otravného světa…“

Archimonde se najednou prudce otočil a jeho Felem zářící oči pronikaly temnotou potemnělého festivalového městečka. Všude vládlo naprosté ticho, nikde nebylo ani živáčka, necítil tlukot jediného srdce. Jeho nadlidsky velké ruce strhly samet a ve svitu měsíce se matně zalesklo prastarými vzory zdobené zlato.


„Teď když už jsou ty otravné valkýry z cesty, armády si navzájem nedůvěřují a není nikoho mezi Mocnými kdo by jim pomohl, je osud Azerothu zpečetěn.“


Se smíchem otevřel démonický portál a prošel skrz něj zanechávajíce ve vzduchu viset pouze svůj démonický smích.


Avšak jeho prohlášení přeci jen někdo vyslechl. Celá tato scéna měla svého pozorovatele. Neviděn a neslyšen vznášel se stín dříve mocné bytosti, nad potemnělými cirkusovými stany.

Nedávno povstala ve své pýše, pokořila svou sestru, aby byla téměř okamžitě uvržena v nemilost. „Nečekaná to příležitost k vykoupení svého dluhu“ zamyslela se a pohledem sledovala vychládající tělo principála Silase.


„Kdo by to byl čekal že zrovna tady a teď získá Archimonde tak mocnou zbraň? Naštěstí je zde ještě trocha naděje, je přece možné aby se i obyvatelé tohoto světa vyrovnali generálovi Plamenné legie.“

Povzdechla si a podívala se na zbývající sametem zakryté předměty.

„Musejí si však pospíšit“