Ročník 2024
Azeroth 2024 proběhl od 10. do 10. 5. u obce Žďár u Doks
Prolog 2023
Kdesi uprostřed močálů Un’Goro si strážný upravil modrý plášť se zlatým lvem, aby se alespoň trochu zahřál. Vždyť v Un´Goro snad nikdy nepřestává pršet. Hlídky byly vždy stejné – nudné, dlouhé a velmi velmi mokré. Monotónní zeleň prales a bublající bahno z močálů ho uspávaly.
„Už se těším až mi skončí turnus a vypadnu odsud, mám pocit, že se mi ta zatracená voda dostala úplně všude“ stěžoval si velícímu, který stál zadumaně opodál.
„Tak to mám pro tebe dobrou zprávu, dorazily nový rozkazy – zítra míříme na jih!“
„Jako vážně? Ale v týdenních rozkazech nic z toho nebylo“, stormwindský vojín si nedůvěřivě přeměřil svého seržanta. „Není to jen další výmysl velení, aby nás udrželi bdělý?“
„Přišlo to portálem večer. Hlavas od tý chvíle svolává jednu poradu za druhou, tak bych to bral jako ložený, vojíne Szigeti – můžeš se těšit, že si prohřeješ kosti.“ Podíval na nevěřícího Szigetiho „Hele, ty sis nevšim, jakej je ve hlavním stanu frmol? Nic jsi neslyšel? Part těch pitomých krváků se vzepřela rozkazům, šňupli si azerit, až jim z toho v hlavě přeskočilo. Jedeme uklízet jejich nepořádek!“
„Myslel jsem, že to jsou jen řečičky. Vím jen to, co šlo oficiální cestou, že se přeskupujeme, že meč zůstal trčet v zemi, Sylvaně se podařilo všechny přechytračit a ty obvyklý povídačky okolo, jak duch aliance nakonec zvítězí nad Hordou a nepravostí.“
Seržant se rozhlédl, jestli je někdo neposlouchá, a pak vzal mladšího vojáka stranou: „Tak dobře poslouchej synku, ale nech si to jen pro svoje uši, jinak budem v maléru voba. Ta „parta krváků“, to nebyl jen tak někdo. Byl to elitní oddíl vedený Ó nejsličnějším Milamberem! A v Silvermoonu jsou fakt hodně nakrknutý, že jim bedny azeritu nedorazily.
Říká se, že ta nemrtvá Lady z Lordaeronu, během toho přechytračování kápla na něco fakt hustýho. Je to nějaký stará magie. A k čemu jí to bylo?! Hned druhej večer se u jejího stanu objevili nadupaný krváci s nosíčkama plnejma azeritu a vo tu cennou kořist ji obrali.“
„Ta asi neměla moc radost, co?“ zakřenil se mladík, který nemrtvou královnu moc nemusel.
„Mno to rozhodně ne, ten její kvílivej jekot byl slyšet až na druhý straně Kalimdoru. Ale moc se nesměj, když si někdo troufne naštvat tuhle dámu a vpochodovat přímo k ní do stanu, tak mu buď straší ve věži anebo má plnou ruku trumfů,“ pokýval starostlivě seržant.
„Tvoje hlídka končí. Mazej si sbalit, mladej. Za pár dní mašírujeme do Silithusu.“
„Snad vydržíš tak dlouho, aby ti ty bagančata stihly alespoň uschnout,“ dodal zamyšleně.