Články
Azeroth 2009 - Alixa
Azeroth 2009 - Miki
Azeroth 2009 - Deranius
Ze zákulisí Azerothu 2008
Ze zákulisí Azerothu 2012 - Nick ze Svijanských
Vážení přátelé LARPu, milí spolubojovníci a spolubojovnice,
jak jistě víte, další Bitva o Azeroth se již nevyhnutelně blíží. A stejně tak doba příprav je již v plném proudu a já jsem dostal za úkol vám právě tyto přípravy přiblížit a ukázat, co to vůbec organizace Azerothu znamená a co obnáší, a kdo to vlastně ti Svijanští rytíři jsou.
Představte si dobře promazaný stroj, který perfektně funguje a nemá chybu. Tak taková naše organizace není. Ale do starého železa ještě také nepatří. Každý z nás má svůj vlastní názor na to, jak by mnohé věci měly ve hře vypadat a každý se ho snažíme prosadit. Díky tomu se sice občas neshodneme, ale zato vidíme každý aspekt našeho larpu ze všech možných úhlů. Každý jsme jiný a přesto máme hodně společného. Vzájemně se respektujeme. Jsme k sobě slušní a pomáháme si. A především, nebereme drogy a shoda mezi naší bitvou a jednou počítačovou hrou je naprosto náhodná!
Ale no tak, takovouhle nudu si jistě nikdo číst nechce! Jak vypadá organizace Bitvy o Azeroth? Je to obrovská honička, zmatek a na konci neuvěřitelná úleva. Zrovna teď, ve středu, se máme zase po týdnu sejít. Kuře po nás bude chtít vidět, co jsme za ten týden každý udělali, já budu trapně mlčet a doufat, že se na mě zapomene, Sli nám předvede dokonale udělané internetové stránky, Marcel přednese svou vizi děje a Mrně poté hodinu nepustí nikoho ke slovu, protože bude zapáleně mluvit o tom, jak budou probíhat bitvy. Korin si bude opět nenápadně číst pod stolem a Caldur raději přijde až ke konci. Msuli bude házet jednu hlášku za druhou a maskovat tím to, že vlastně nic neudělal a jenom přišel na pivo. Lipon bude tajně kontrolovat, co si kdo koupil a za kolik, Vojta bude plánovat, jak si zase užije s megafonem a Svijana bude oddaně čekat v krabici. Může z tohohle opravdu vzniknout něco jako Azeroth? Věřte či ne, může, a pokaždé to předčí naše očekávání.
Každý máme své pole, část organizace, na kterou se zaměřujeme. Nád námi je neviditelná ruka, která vše řídí, a pro mě záhadným způsobem do všeho vidí (Kuře, až to budeš číst, koukej to tu nechat!) a všechny prudí, aby byla práce včas hotová. Takzvaný prudič je samozřejmě místo, na které si děláme zálusk všichni. Bohužel přes výšku současného prudiče se nikdo z nás nedostane, a tak jen tiše sníme. Kuře nás celou dobu organizace vede tím správným směrem a nakonec z toho procesu opravdu vyjde ucelená a promyšlená hra, na kterou jsme všichni pyšní.
Když zrovna neorganizujeme Azeroth, sejdeme se bohužel daleko méně často. Snad každý z nás už má práci a většina ještě k tomu školu, takže nám času ubývá. Skoro se dá říct, že se na každoroční organizaci Azerothu vždy těšíme, protože jsme mnohem víc v kontaktu. Zároveň ale vím, že moje budoucí já (až budou přípravy nejvíc hektické) se mnou bude velmi silně nesouhlasit a bude si přát, aby už byl celý Azeroth za námi! Jenže pak přijde ten týden plný stavby kulis, špíny, bazénu, registrace, vysvětlování pravidel, hry, a my si konečně můžeme říct, že ta práce je už za námi a že jsme to zase úspěšně zvládli až do konce. Ten pocit je opravdu k nezaplacení a upřímně doufám (i když každý rok s oblibou říkam, že už byl pro mě poslední!), že ho budu ještě mít pár let možnost zažívat.
Konečně tu máme středu a my sedíme U Báby, jak naší oblíbené putyce říkáme. Protože se blíží spuštění stránek, je třeba vymyslet názvy CP. Marcel, náš třídní jazykolamec a bavič má už připravené nápady. „Včera jsem byl na obědě u číňanů a hned mám první jméno. Kung-pando s jejich speciálním chvatem M-5, neboli extra pálivé!“ Následují další nápady, Kopando, Agropan, a další hodinu se předháníme v plácání nesmyslů, které se stanou základem skvělé hry! Když už se dost nasmějeme, uvědomíme si, že jsme ale zase neudělali nic. Protože už je ale přecejen pozdě a někteří z nás jsou už starší pánové, necháme práci na další týden, však ono se to stihne! Asi měsíc před Azerothem už se tolik nesmějeme, protože naše vtípky nás fackují bambusy a už všechno opravdu musíme udělat. Tenhle rok máme výhodu, protože želva nesoucí na hřbětě Pandarii je pomalejší než náš břitký humor. Nezbývá nám tedy než doufat, že nám loď ani tento rok neujede a Azeroth se opět podaří tak, jak má.
Ná závěr bych chtěl poděkovat všem Svijanským, protože bez nich by Azeroth nebyl, Kuřeti, který nás musí pevně kočírovat a obdivuhodně to zvládá, Mrněti s Hanzem a Lucce za to, že jsme měli na čem Azeroth stavět, když jsme se k nim v organizaci přidali, a že ty základy nepotřebovaly žádnou přestavbu, taky Šestapůli a Čendovi za to, že nám s organizací nesmírně pomáhají a nikdy se nedočkají takového díku, jaký by si zasloužili, a v neposlední řadě Vlastíkovi, našemu šoférovi. Taky chci poděkovat Blizzardu. A vůbec, koukejte všichni zase přijet!