Ročník 2026

Po každé bitvě mu jeho velitelé přinášeli seznam padlých. Po každé bitvě musel předstoupit před raněné a dokázat jim, že jejich bolest má smysl. Po každé bitvě se musel dívat do očí vdovám. Nikdy v boji smysl neviděly. A on nikdy neměl slova útěchy.

Právě procházel seznam padlých se svými veliteli. Zaujalo ho jedno jméno.

„Jared padl?! Ještě včera se mnou vtipkoval u snídaně, jeho mladší bratr k němu vzhlížel, taky chtěl mít nablýskanou uniformu,“ povzdechl si.

V tom jej zaujal drobný štíhlý pulzující krystal napůl ukrytý pod plány popisujícími přesuny vojsk. Světlo krystalu jej uklidňovalo. Instinktivně se jej dotkl.

„Neklesejte na mysli, hrdinové a stateční vojáci, vaše oběti byly po právu odměněny – samotná náruč všeobjímajícího Světla uvítala duše padlých. Povstaňte a zatvrďte svá srdce, protože čas rozhodnutí se blíží. Dávný nepřítel učinil první krok a váhy nad osudem Azerothu se znovu hýbají. Vaše věc je spravedlivou, žáru Světla není žádný nepřítel schopen odolávat. Vězte, že návrat Světla se blíží a hráz temnoty bude zatlačena nazpět do Zatracení.“

Do centra sálu se snášela Valkýra oděna ve světle a šířící klid v jejich duších.

„Valkýry jsou mocné bytosti, můj králi, bylo by nerozumné ji neposlechnout,“ začal Varianův rádce Marcus.

„ To jistě, ale vždy sleduju vlastní cíle. Budeme figurkami na její šachovnici. Všeobjímající světlo, pche! Naši kněží a paladini se Světlem komunikují každý den,“ oponoval nejvyšší paladin Garek.

Varian pozorně naslouchal. Zdá se, že osud chce hrát novou partii a tentokrát opravdu netuší, kdo je figura a kdo hráč…