Ročník 2024
Azeroth 2024 proběhl od 10. do 10. 5. u obce Žďár u Doks
Epilog 2022
Stařešina nomádů se rozhlédl po okolí. Důvěrně známé pustiny Silithusu, které už po mnoho let nazýval domovem, nedávno změnila silueta obřího meče, tyčícího se uprostřed planiny. Přihodil několik větví do skomírajícího ohně a sledoval, jak je plameny hladově obejmuly. Vzpomínal na události posledních dní, které narušily poklidný běh života jeho kmene. Mnohému z toho, co nedávno spatřil, nerozuměl, výrazy ve tvářích cizinců však dávaly odpovědi na nikým nevyřčené otázky.
Vybavoval si strach cizích vojáků v ocelových zbrojích, když poprvé spatřili meč a uvědomili si svou vlastní nepatrnost. Ale také nenasytnost, se kterou sbírali magický azerit - substanci, kvůli které byli tito gharibové ochotní zničit vše, co bylo stařešinovi drahé. A samozřejmě krvelačnost! Kam vstoupí hamižnost s mečem v ruce, tam teče krev!
Byl svědkem prazvláštních rituálů. Třeba toho, který se pokusil provést Bal'gore Znesvětitel, náčelník orků. V očích se mu ten večer zračila pýcha, když odříkával mantry starší než samotná Horda, aby vyrval meč ze spárů země. Nejmocnější z šamanů upínali svou moc a totemy k tomuto cíli. A selhali. Šaman se pousmál: “Na moc Gorribalu, meče z prokletého světa, je jejich nicotná magie k ničemu.”
Nomádské starší děsili lehkovážní elfové! Pro krásu a moc zaprodávali svůj svět i své duše. Všechen jejich azerit pohltila Sluneční studna, a oni se naivně opájeli novou silou.
Nic nepřekonalo krvavou lázeň, kterou rozpoutala Sylvanas. Výraz královny nemrtvých býval většinou bez emocí. Toho dne se jí v očích zrcadlila nenávist, a také potěcha, když její věrní porazili ostatní armády a přeživší rozehnali.
Nejvíce jej však překvapil drobný záblesk naděje v jejích rudých očích, když vyjmula zlatavou rukavici. Toho dne se dlouho modlil k předkům. Tohle je totiž magie, která má moc hýbat celými světy. A takové se obával i on sám.