Ročník 2024
Azeroth 2024 proběhl od 10. do 10. 5. u obce Žďár u Doks
Prolog 2020
Vzduchem se linuly nesrozumitelné litanie modliteb a zaklínání. Už jen několik posledních akolytů zvládalo udržovat zaklínadlo nad obřím magickým kruhem neustálým opakováním vyvolávací mantry. Klečeli, drmolili kouzelná slova, která z nich pomalu vysávala poslední zbytky sil. Jejich představená, kněžka zapomenutého chrámu, s obavami sledovala jejich vyčerpané a ztrhané výrazy ve sklopených obličejích. Věděla, že pokud nedokážou udržet vyvolávací kouzlo, bude se jejich pán zlobit - a ten, který se tyčil vedle ní, chyby ani slabost neodpouštěl.
“Můj pane, poslední kruh zaklínadel se již uzavírá, brzy již bude vyplněno vaše přání a most bude otevřen, ale pouze na krátkou chvíli - moji poslední vyvolávači už dál nemohou! To kouzlo je příliš silné a vzdálenost příliš velká než aby uspěli…” zakvílela omluvně kněžka a neodvažovala se vzhlédnout na obřího eredara tyčícího se vedle ní. “Pokud se někdo rozhodne napadnout naše spojení s Nejvyšším vládcem, nebudeme vůbec nijak chráněni!”
“Jen ať nepřestávají, cíl naší cesty se blíží a nehrozí nám žádné vyrušení.” zahřměl nelidský hlas “Oba heroldi, ty prokleté valkýry, jsou opět zatraceny a pozbyly své moci. Světlá sice pokořila temnou, avšak vzápětí jí byla odepřena poslušnost a stihl ji za to stejný osud jako její sestru. Už nikdo z mocných nám nestojí v cestě, nikdo nezabrání vykonavatelům osudu”
Tak pravil a s posledním slovem pozvedl své dlaně vzhůru. Všichni akolyté se s posledním výkřikem zhroutili na zeleně zářící runy a zaklínání ustalo. Uprostřed se otevřela černá prázdnota a uvnitř levitoval drobný zelený kámen. Pulzoval mocí a hněvem. Vyděšená kněžka se chvěla hrůzou při pohledu do toho nesmírně vzdáleného a přitom tak hněvivě a blízce pulzujícího zeleného pekla.
“Můj lorde Sargerasi, nejvyšší vládče, nadešel čas. Spící město se probouzí a Azeroth je nechráněn. Ze zapomenutých hlubin se vynořuje Ny’alotha a žádný z heroldů nemá moc nás zastavit. Žádám tě, můj pane, o prostředek, jak jednou a navždy zkrotit vzpurné obyvatele tohoto odporného světa. Vlož rukou svého nejvěrnějšího služebníka Archimonda kus své moci, obdař mě svou přízní a věz, že ani tento svět svému osudu neunikne!”
Dlouho zněla ozvěna těchto slov, než se kněžka odvážila vzhlédnout a s děsem zahlédla jak se pulzující kámen obrací, září, rozevírá a z jeho středu vyráží cosi nesmírného a mocného. Z jejího hrdla sevřeného hrůzou vyšel výkřik strachu, který však již nedokázal nic změnit. Nedokázal zabránit, aby samotný Sargeras, vládce plamenné legie, předal svému služebníkovi dar nesmírné moci. A sleduje Archimonda Znesvětitele, generála plamenné legie, jak sklání svou hlavu, s otevřenou náručí jej přijímá a jeho démonická tvář se nelidsky směje.