Ročník 2025
Azeroth 2025 proběhne 25. až 27. 4. u obce Chlum.
 Prolog 2024
Prolog 2024 Epilog 2023
Epilog 2023 Prolog 2023
Prolog 2023 Epilog 2022
Epilog 2022 Prolog 2022
Prolog 2022 Prolog 2021
Prolog 2021 Prolog 2020
Prolog 2020 Prolog 2019
Prolog 2019 Epilog 2018
Epilog 2018 Prolog 2017 - Gul'dan
Prolog 2017 - Gul'dan Prolog 2017 - Kirin Tor
Prolog 2017 - Kirin Tor Prolog 2016
Prolog 2016 Epilog 2015
Epilog 2015Prolog 2020
Vzduchem se linuly nesrozumitelné litanie modliteb a zaklínání. Už jen několik posledních akolytů zvládalo udržovat zaklínadlo nad obřím magickým kruhem neustálým opakováním vyvolávací mantry. Klečeli, drmolili kouzelná slova, která z nich pomalu vysávala poslední zbytky sil. Jejich představená, kněžka zapomenutého chrámu, s obavami sledovala jejich vyčerpané a ztrhané výrazy ve sklopených obličejích. Věděla, že pokud nedokážou udržet vyvolávací kouzlo, bude se jejich pán zlobit - a ten, který se tyčil vedle ní, chyby ani slabost neodpouštěl.
“Můj pane, poslední kruh zaklínadel se již uzavírá, brzy již bude vyplněno vaše přání a most bude otevřen, ale pouze na krátkou chvíli - moji poslední vyvolávači už dál nemohou! To kouzlo je příliš silné a vzdálenost příliš velká než aby uspěli…” zakvílela omluvně kněžka a neodvažovala se vzhlédnout na obřího eredara tyčícího se vedle ní. “Pokud se někdo rozhodne napadnout naše spojení s Nejvyšším vládcem, nebudeme vůbec nijak chráněni!”
“Jen ať nepřestávají, cíl naší cesty se blíží a nehrozí nám žádné vyrušení.” zahřměl nelidský hlas “Oba heroldi, ty prokleté valkýry, jsou opět zatraceny a pozbyly své moci. Světlá sice pokořila temnou, avšak vzápětí jí byla odepřena poslušnost a stihl ji za to stejný osud jako její sestru. Už nikdo z mocných nám nestojí v cestě, nikdo nezabrání vykonavatelům osudu”
Tak pravil a s posledním slovem pozvedl své dlaně vzhůru. Všichni akolyté se s posledním výkřikem zhroutili na zeleně zářící runy a zaklínání ustalo. Uprostřed se otevřela černá prázdnota a uvnitř levitoval drobný zelený kámen. Pulzoval mocí a hněvem. Vyděšená kněžka se chvěla hrůzou při pohledu do toho nesmírně vzdáleného a přitom tak hněvivě a blízce pulzujícího zeleného pekla.
“Můj lorde Sargerasi, nejvyšší vládče, nadešel čas. Spící město se probouzí a Azeroth je nechráněn. Ze zapomenutých hlubin se vynořuje Ny’alotha a žádný z heroldů nemá moc nás zastavit. Žádám tě, můj pane, o prostředek, jak jednou a navždy zkrotit vzpurné obyvatele tohoto odporného světa. Vlož rukou svého nejvěrnějšího služebníka Archimonda kus své moci, obdař mě svou přízní a věz, že ani tento svět svému osudu neunikne!”
Dlouho zněla ozvěna těchto slov, než se kněžka odvážila vzhlédnout a s děsem zahlédla jak se pulzující kámen obrací, září, rozevírá a z jeho středu vyráží cosi nesmírného a mocného. Z jejího hrdla sevřeného hrůzou vyšel výkřik strachu, který však již nedokázal nic změnit. Nedokázal zabránit, aby samotný Sargeras, vládce plamenné legie, předal svému služebníkovi dar nesmírné moci. A sleduje Archimonda Znesvětitele, generála plamenné legie, jak sklání svou hlavu, s otevřenou náručí jej přijímá a jeho démonická tvář se nelidsky směje.
