Prolog 2012
Tělo krále lichů dopadlo rozsekané na zem a nad ním se tyčila vítězoslavná figura Tiriona. Z Ashbringeru kapala krev, která kdysi proudila v žilách princi Arthasovi. Je po všem. Naděje zůstává, Světlo zvítězilo.
Všechny země Azerothu se veselily, Tirion byl veleben, Arthas proklínán a konec Pohromy zapíjen. Ne všem bylo ale do zpěvu. Zatímco po zemích Azerothu panovala vítězná euforie – Tirion byl veleben, Arthas proklínán a konec Pohromy zapíjen – Bzog už opět myslel dopředu, jak to vyžadoval bankéřský kodex. Ano, porážka krále lichů je nepochybně dobrou zprávou, obchody se opět začnou hýbat, ovšem... Je ještě s čím obchodovat? Kontinenty jsou po válce s Pohromou zničené jako nikdy a bude trvat léta, než se země opět zúrodní, než se řeky vyčistí a než se zvěř zbaví všemožných nákaz. Docházejí zdroje, a pokud rychle nenajdeme řešení, stane se porážka krále lichů jen takovým malým P'irr-hovým vítězstvím před hladomorem, který zahubí přeživší.
Bzog zručně přehazoval zlatku v prstech a přemýšlel. Ano, jistě, magii můžeme použít, stejně jako restoraci, ovšem bude to trvat moc dlouho... Nejlepší by bylo získat nový zdroj, nové bohaté území, novou zemi... Ale kde, kde? Najednou Bzogovi upadl zlaťák na zem a odkutálel se. Bankéř rozčileně vstal a shýbl se pod stůl. Zlaťák tam ležel. Přímo na bambusové podložce pod nohy. Bzog strnul. Chvíli si s tou bláznivou myšlenkou hrál, než se ujistil, že vůbec není bláznivá, ale geniální. Ano, to je ono. Hned zítra musí ten návrh sdělit vůdcům Aliance i Hordy. Sebral zlaťák, s nadějí poklepal na bambusovou rohož a na jeho bankéřsky neutrální tváři se rozlil křivý úsměv.