Azeroth 2017

Články

Ze zákulisí Azerothu 2012 Azeroth 2009 - Alixa Azeroth 2009 - Miki Azeroth 2009 - Deranius Ze zákulisí Azerothu 2008

Azeroth 2008: Pohled z druhé strany - Marcel ze Svijanských

„Jedna z nejlepších kostýmových bitev u nás“ má za sebou svůj pátý ročník. Co to vlastně je? Co se dělo v zákulisí? Jak se celý ročník uvařil? Nabízíme vám možnost nahlédnout pod pokličku organizačního hrnce Azerothu a podívat se na akci z trochu jiného pohledu.

„Tak co, uděláme těm fantazákům hru i příští rok?“ říkali jsme si mezi sebou krátce po skončení loňského Azerothu. „Je to fakt ranec práce... Do toho ještě škola, obživa, čas se slečnami... Ale tak co, nějak se to stihne, jdem do toho!“ A šli jsme. A nějak jsme to stihli. Tímto se omlouváme našim slečnám, zaměstnavatelům a školním ústavům, že jsme je kvůli tomu tolik zanedbávali.

Každá práce je jednodušší, je-li na čem stavět, existuje-li již nějaký základ. Základní kámen Azerothu byl položen v roce 2004 legendární skupinou Půlnoční chodci (ve složení Mrně, Hanz, Baldon a Lucinka). Ta zorganizovala první ročník Azerothu, fantasy akce ze světa počítačové hry Warcraft, a té také patří velký dík za to, že je vůbec Azeroth na světě, dík za to, že založila tradici, která snad s časem nabyla na síle a získala Azerothu dobré jméno na poli fantasy akcí. V této tradici dnes pokračuje slavná skupina Svijanští rytíři. Tedy my. Devítičlenná skupina mladých a perspektivních chlapců, které pojí to, že rádi běhají po lese s klacky v rukou a večer posedávají u ohňů a konzumují vybrané nápoje.

Svět Warcraftu zůstává zásadním pilířem, v něm je Azeroth pevně ukotven, na tom nic neměníme. Měníme ale scénář, děj. Každý ročník navazuje tam, kde loňský končil. A protože je lid fantasy akcí hravý a protože chceme, aby měli účastníci možnost ovlivňovat vývoj událostí, odvracíme se od oficiální blizzardovské linie odvíjející se v internetové hře World of Warcraft. Loňský Azeroth tak například skončil Arthasovou porážkou a zničením Ledového trůnu (tedy přesně opačně, než jak je tomu ve světě WoW) a to byl také bod, ze kterého jsme vycházeli letos.

Další neměnnou konstantou je pro nás vysoká úroveň kostýmů. To je věc, kterou my jako organizátoři zdánlivě nemůžeme ovlivnit – záleží přece na hráčích, jaký kostým si vyrobí. Ano, ovšem můžeme je alespoň trochu popíchnout k tomu, aby se snažili udělat si jej co nejhezčí – pomocí systému KP. Tzv. kápéčka jsou kostýmové postavy. To znamená postavy, které získají nemalé bonusy a schopnosti za to, že se co nejvíce podobají dané postavě. A schopnost, kterou jen tak někdo nemá – to je veliké lákadlo. Tudíž stojí za to zapracovat na kostýmu. No a samozřejmě jde také o prestiž, co si budeme povídat, lid fantasy akcí je veskrze marnivý a toužící po uznalém mručení svých soukmenovců.

„OK, máme teda kostýmy, máme východisko děje a teď se musíme poradit, co s tim budem dělat. Klasicky bych zůstal na pomezí larpu a bitvy...“ zaznělo kdesi ve Frgálu či U rytíře na jedné z prvních schůzek. Opravdu se snažíme o nemožné: skloubit bitvu s larpem a vytvořit jakýsi hybrid, kde by si užili jak hráči upřednostňující akci, souboje, dobývání, destrukci – takzvaní bitvaři, i hráči s oblibou v diplomacii, v zákulisních manýrech, hráči se schopností vžít se do role své postavy, hráči v pravém slova smyslu – zkrátka larpaři. „Já teda nevím... Moc to nefungovalo a nevím, jestli to vůbec může fungovat,“ odpověděl kdosi. „Navíc znáš lidi. Třeba panovníci armád. Budou mít řeči, že personální questy, který si budou řešit jednotlivci, jim kradou sílu a bojeschopnost celý armády.“ „No jo, dobře, ale víš, jak si to užijou ty lidi? Jsou celí dychtiví, když si můžou řešit nějakej ten svůj vlastní, unikátní quest.“ „Jasně, já jsem taky pro, jen ať je to dynamický, živý, ať to není jednosměrně a předvídatelně nalinkovaný, ať je to opravdu komplexní. Proto tam bude taky víc vrstev, nebude jen hlavní dějová linie, budou i linie čistě bitevní a k tomu ještě linie čistě rasový! Každá rasa – ať už v rámci Aliance (tedy lidé, trpaslíci, noční elfové, gnomové a draeneici) nebo Hordy (tedy orkové, taureni, krvaví elfové a nemrtví) bude mít vlastní, dlouhý quest, který jim po splnění hodí nějaký boosty! A do toho všeho bude možnost plnit osobní questy...“ „Hm, hele a není toho už nějak hodně? Není to moc složitý?“ „Je. A proč by to ale mělo být špatně?“

Základní představu jsme tedy měli. A čekala nás hromada práce. To máte: vymyslet děj, upravit pravidla, vymyslet KP a jejich schopnosti, využít CP, zmapovat terén, rozmístit lokace, vyrobit lokace, vyrobit artefakty, vyrobit vlajky, nakoupit materiály, stanovit ekonomiku, napsat svitky, vymyslet questy, zvládnout ponorku, zařídit kadibudky, zařídit povolení majitele louky, povolení majitele lesa, povolení úřadu, objednat odvoz odpadků, domluvit s ASF půjčení stanů (díky, chlapci), domluvit večerní vystoupení skupiny Pyroterra (díky), vymyslet originální arény, zprovoznit internetové stránky, hlídat registraci, odpovídat na mailové otázky, zařídit tisk, odznáčky, zařídit vodu a ještě další milión věcí. Naštěstí není lid fantasy akcí jen marnivý a hravý, ale také kamarádský a soudržný, a musíme proto poděkovat všem, kteří nám s přípravou pomohli. Bylo to pěkné a nezištné.

A protože většina věcí se dohání v posledním měsíci za strašného stresu, přijeli jsme utahaní a nevyspalí na místo akce a samozřejmě zjistili, že nám spousta věcí chybí (např. megafon), že jsme na spoustu věcí zapomněli (např. baterie do vysílaček), že spousta věcí nedopadne (např. nepřijede jedna z hlavních hrdinek) a začali jsme házet meče do žita. „Já se na to vykašlu. Domů, pojedem domů, kašlem na to.“ To byly myšlenky některých z nás, jež rozptylovala jen příjemná atmosféra rozšiřovaná lidem fantasy akcí, který je přátelský a umí rozesmát. A také pomohla obětavá rodina Msuliových, která nás zásobovala skutečně luxusním proviantem, který dokázal zvednout náladu.

Proběhla bitva. Byl konec. My jsme si oddechli. Něco klaplo, něco ne. Jako vždycky. Hráči říkali, že kostýmy byly super. Že lokace byly povedené. Hráči říkali, že to byla nejlepší akce sezóny. Hráči říkali, že loni to bylo trochu lepší. Hráči říkali, že systém je super. Hráči říkali,že systém je složitý. Panovníci říkali, že personální questy jim berou sílu a bojeschopnost armády. Hráči si v questech libovali. Lid fantasy akcí je složitý.

Nabízí se otázka: co příští rok? Jak Azeroth pojmout? Jako bitvu pro 400 lidí? Jako larp pro 30? Jako družinovku? A na stejném místě jako letos? Se stejným organizačním týmem? A proběhne vůbec Azeroth? Inu, kdo ví, odpověď je stejně jasná a ostrá, jako je zrak Illidana.

Za Svijanské rytíře sepsal Marcel