Mlhy
Troll seděl opřený o kmen palmy a snažil se prohlédnout skrz mlhu.
Nedýchal, ani se nepohnul. Napínal sluch a snažil se zachytit jakýkoliv zvuk. Cosi se mihlo několik kroků od něj. Lehké kroky jako by ani nedošlapovaly. Ozval se dušený výkřik a tupé dopadnutí čehosi na zem. Bojovník se roztřásl strachy. V životě se nebál, v životě nikdy nepoznal, co to vůbec znamená se bát, a teď sedí a strachy není schopen pohybu. Z mlhy se k němu přikutálela hlava jeho spolubojovníka. Troll sevřel kopí, mžoural očima do mlhy, napínal sluch a snažil se zachytit aspoň nějaký zvuk. Ty kroky jako by se ani nedotýkaly suchého palmového listí.
O den dříve
Na jižním úbočí Ostré hory byli spatřeni bíločerní tvorové, pomalí a neohrabaní, brouzdali se na prostých rýžových polích. Byli označeni za snadnou kořist a tak první skupina vyrazila obstarat potravu. Všem se už ze sucharů dělalo zle, pořádný Troll přeci jen potřebuje maso. Do večera se nikdo nevrátil a všichni si začali dělat starosti.
Troll zuřil. „Co si neudělám sám, to nemám...“ Ohrnul ret a klel potichu dál. Svolal deset bojovníků a na druhý den ráno se vydali po stopách svých druhů. To ráno bylo chladné a u země se držela hustá mlha…